„SNAŽTE  SE  USPOKOJIT  PÁNA  BOHA  JEDINÉHO„ 

     Zasvětily život Pánu Bohu, což neznamenalo vzdát se všeho krásného, ušlechtilého nebo dokonce odejít před světem do kláštera. Nabídnout svůj život, mládí, síly je člověk schopen pouze tehdy, když vnímá a žasne nad harmonií stvořeného světa, dobrotou a nekonečností Boha a miluje Boha a všechny lidi. Rozhodly se prožít svůj život v modlitbě a ve službě potřebným. Proč ? Hledaly a našly to, co hledá a po čem touží celý svět. Lásku, která je shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nereptá, odpouští a miluje bez hranic. Milosrdné sestry III.řádu svatého Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně zasvětily svůj život cele Bohu a v duchu modlitby, chudoby a pokory se zavázaly zachovávat svaté Evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, v chudobě a v čistotě. Nechybí jim při tom pravá františkánská radost a touha po dosažení dokonalé lásky.
     „Pokoj a dobro,“ volal do celého světa svatý František z Assisi ve 13. století. Totéž chtějí světu přinášet již více než sto dvacet let i tyto sestry sv. Františka. Na jejich cestě je povzbuzuje také odkaz Matky Marie Bernardiny Hoškové, zakladatelky kongregace : „ Snažte se uspokojit Pána Boha jediného.“ Posilou jim je hluboká modlitba, které vyhradily sestry velkou část dne. Pravým projevem jejich společenství je společná modlitba, eucharistický a rodinný stůl. Tak sestry vytvářejí společenství lidí žijících v sesterské lásce, úctě a pokoji a tím vydávají světu svědectví o Kristu. V souladu se svou vůdčí myšlenkou obětují své modlitby za posvěcení kněží, kněžský a řeholní dorost a tak se skrze kněze podílejí na záchraně duší. Říkají : „ Modlitba je pro nás příležitostí oslavovat a chválit toho, který nás povolal. Vždyť jsme dcerami svatého Františka, který skrze stvoření a vše, co se mu přihodilo, chválil Boha bez ustání.“ Denně tak z  klášterní kaple zaznívá jásavý Mariin chvalozpěv Magnifikat - Velebí. „Sílu pro naší práci i pro život čerpáme také z každodenní účasti na eucharistické oběti, kterou považujeme za vrchol každého dne a přípravu k věčnému slavení před tváří Boží.“
„ V klášteře najdete zlato, ale musíte kopat,“ říkávala svým spolusestrám zakladatelka Matka Bernardina. Ta spolu s tehdejším brněnským biskupem Františkem Saleským Bauerem založila kongregaci v České republice (tehdy na českém území Rakouska-Uherska) v roce 1886. Podnět ke vzniku nové řeholní rodiny dal předseda spolku Červeného kříže hrabě Felix Vettr z Lilie, jenž žádal o sestry, které by v případě války ošetřovaly na frontě raněné vojíny.
Po vzniku kongregace řádové sestry pracovaly v nemocnicích a v soukromých domech jako ošetřovatelky. Během I. světové války ošetřovaly vojáky přímo na frontě s nasazením vlastního života. O jejich hrdinství svědčí i válečná vyzna-menání, která si dovezly z fronty. Po válce pak pokračovaly v ošetřovatelské činnosti v nemocnicích.

     V roce 1957 zakázal komunistický režim sestrám vykonávat dále tuto činnost. Sestry byly vystěhovány z mateřského kláštera v Brně na Grohové ulici a sestry z vedení kongregace byly zatčeny a uvězněny. Řeholnice směly zůstat v nemocnicích jen pod podmínkou, že odloží řeholní šat. Nepodlehly však nátlaku a všechny ve velké důvěře v Boží pomoc zůstaly věrné a sloužily dál v činnosti, kterou směly vykonávat v domovech důchodců a sociální péče. Z tohoto odkazu žijí i dnes mladé sestry, které si váží a s úctou nosí řeholní oděv, který je svědectvím okolnímu světu.
     Po pádu totality se vrátily opět do Brna, do svého kláštera. Obnovily kostel a po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřely církevní střední zdravotnickou školu a domov mládeže. Sestry zdravotnice ošetřují nemocné v nemocnici a v domově důchodců.
Kongregace také pořádá dětské tábory a duchovní setkání pro děvčata.  Po vzoru svatého Františka  se stále více snaží ukazovat lidem cestu ke spáse a nelitují námah a práce, aby jim pomohly. S radostí sestry vítají ty, kdo cítí ve svém srdci Boží volání k zasvěcenému životu a chtějí se svatým Františkem následovat chudého a ukřižovaného Krista.